Historie piva

Menu

Historie pivovarství do roku 1932

Tento dokument pochází z roku 1934.

Ze starobabylónských nápisů se dovídáme, že výroba kvašeného nápoje z ječného sladu kvetla v Mesopotamii již kolem roku 4 000 před Kristem.
O chmeleném pivě těchto krajů jsou neurčité zmínky z 3. tisíciletí před Kristem, a určité zprávy ze VI. století před Kristem.

Je tedy výroba piva stejně jako výroba chleba první známkou civilizace usedlých národů.

Z Babylónie bylo umění pivovarské přeneseno do oblasti Kavkazu a odtud se za stěhování národů rozšířilo do západní Evropy.

V Čechách máme zprávy o pivu již z X. století po Kristu.

Tato živnost se vyvinula, spolu s pěstováním chmele při klášteřích a na panstvích. Záhy se ujala i ve svobodných městech, kde vznikly rozvětvené cechy nákladníků, tj. živnostníků, kteří směli pivo (tehdy pšeničné a nadkvasné) vyráběti a čepovati.

Ve venkovských městech se nákladníci spojovali ke společné výrobě piva, ponechávajíce si jen výčepy, čímž vznikla právovárečná měšťanstva a právovárečné pivovary.

V Praze se udržel systém nákladnických domů dlouho; v r. 1748 jich zde bylo 129, ještě r. 1880 se jich udrželo 47, dnes z nich zbyly jen dva (u Fleků a u sv. Tomáše).

Ostatní byly zatlačeny konkurencí průmyslových pivovarů. Tento systém pivovarů nabýval vrchu od poloviny XIX. stol. s pronikáním parního stroje, hospodářského liberalizmu a s přeměnou výroby na spodní kvašení,které vyžaduje nákladných chlazených sklepů.

Podle tohoto systému vznikly jednak nové akciové pivovary, jednak se staré přizpůsobily novým poměrům. Velkého rozkvětu dosáhlo pivovarství koncem XIX. a počátkem XX. stol. s rozmachem průmyslového a městského života.

Po epizodě válečných let, kdy jakost piva silně klesla (pivo se vařilo jen 2°, s upotřebením kukuřice, ciroku, řepy a jiných náhražek), se pivo znenáhla vzpamatovalo, dosáhnuvší u nás v r. 1929 skoro předválečné výroby, od té doby podléhá rovněž obecné krizi.

Počet pivovarů ovšem klesal a klesá, neboť staré, malé podniky se stále zavírají.

V Čechách se pivovarnictví vyvíjelo takto:

Vývoj pivovarnictví v Čechách. V tabulce je uveden počet pivovarů a výroba piva v milionech hektolitrů od roku 1870 do roku 1930 v Čechách.
Rok 1870 1890 1910 1930
Poč. pivovarů 968 748 571 358
Výroba mil. hl 3,729 6,113 9,816 9,160

Situaci našeho pivovarství v posledních letech a rozdělení průmyslu na jednotlivé země osvětlují následující data z r. 1929 (období prosperity) a z r. 1932 (období deprese):

Počet pivovarů a výroba piva v jednotlivých zemích státu. Tabulka udává počet pivovarů a výrobu piva v celém státě a v jednotlivých zemích státu. Jsou uvedena data z období prosperity (r. 1929) a období deprese (r. 1932).
Rok Poč. pivovarů Výroba v mil. hl.
1929 1932 1929 1932
Celý stát 457 430 11,627 9,556
Čechy 367 343 9,005 7,356
Morava - Slezsko 73 71 2,232 1,814
Slovensko 16 15 0,356 0,263
Podk. Rus 1 1 0,033 0,020

U nás se nejvíce piva vyrobí a zkonzumuje v zemi české, neboť tu bylo v r. 1932 spotřebováno na osobu 102,9 l, kdežto v zemi moravskoslezské jen 50,3 l, na Slovensku 8,0 l a na Podk. Rusi 2,8 l piva. Souvisí to s větší neb menší industrializací jednotlivých zemí a konzumem vína v nich.

Z výrobních středisek je největší pražské, kde se vyrobí v sedmi velkých a pěti menších pivovarech skoro 1,5 mil. hl.

Střediskem exportního piva je Plzeň, kde se před válkou vyrábělo rovněž asi 1,5 mil. hl.

Z tohoto střediska, z Budějovicka a z pohraničí severních Čech se vyváželo před válkou za hranice nynější ČSR asi 1,5 mil. hl, nyní je však vývoz podvázán, takže se v roce 1932 vyvezlo jen 192 tis. hl.

Proto se nyní v Plzni vyrábí jen asi 0,9 mil. hl.

Největší pivovary v ČSR jsou Plzeňský měšťanský a Akcionářský na Smíchově z nichž každý vyrábí t.č. 6 až 700 000 hl ročně.

V mezinárodní statistice stojí pivovarství v ČSR na šestém místě, neboť v r. 1931 vyrobily v milionech hl:

Mezinárodní statistika výroby piva v roce 1931 Tabulka uvádí mezinárodní statistiku výroby piva v Německu, Velké Britanii, USA, Francii a Belgii.
Stát mil. hl piva
Německo 37,1
Velká Britanie 26,8
USA 25,0
Francie 18,6
Belgie 15,4

Z dalších okolních států vyrobily:

Výroba piva v ostatních státech. Statistika výroby piva v ostatních státech. Tabulka udáva výrobu piva v Polsku, Rumunsku, Jugoslavii, Maďarsku, Rakousku, Italii a Švýcarsku.
Stát mil. hl piva
Polsko 1,9
Rumunsko 0,4
Jugoslavie 0,5
Maďarsko 0,3
Rakousko 4,4
Itálie 0,7
Švýcarsko 2,6

Národohospodářský význam pivovarství záleží v tom, že opatřuje levnou nápojovou poživatinu širokým vrstvám obyvatelstva, zejména dělnictvu, těžce a v horku pracujícímu.

To se ukázalo důležitým např. za války, kdy i v době největší nouze o potraviny bylo nutno pro pivovarství uvolňovati jisté množství obilovin.

Potřeba piva jako osvěžujícího nápoje přispěla ve Spojených Státech ke zrušení prohibice, neboť v době krize a duševní deprese je pivo nejlevnějším a nejméně škodlivým prostředkem rozptylujícím.

Pozoruhodné jsou také hospodářské hodnoty, které se dávají pivovarstvím do oběhu.
Například v ČSR se v pivovarství spotřebuje ročně asi 2 mil. q ječmene, mimo to se v dobách normálního obchodu mezinárodního vyvezlo ještě asi dvakráte tolik našeho ječmene surového i zesladovaného k výrobě piva za hranicemi.

Je tedy pivovarství hlavním odběratelem této plodiny, která jako jarní obilovina je v osevním plánu našich těžkých i lehkých poloh nenahraditelná, a jako nouzová chlebovina v dobách neúrody velmi cenná.

Počítáme-li i s chmelem, jsou jistě 4 % naší zemědělské produkce svým odbytem závislé na pivovarství.

V samotném pivovarství a sladařství bylo u nás r. 1926 zaměstnáno 17 750 osob, prodejem a výčepem piva se zabývalo dalších asi 60 000 osob, takže připočteme‑li příslušníky rodin a přiměřenou kvótu zemědělského obyvatelstva, produkujícího pivovarské suroviny, nalezneme, že alespoň 400 tisíc, tj. skoro 3 % všeho obyvatelstva u nás je svou existencí spjato s pivovarnictvím.

Spotřební daně a dávky z piva činí u nás asi 500 mil. Kč, k tomu přistupuje asi 200 mil. ostatních daní státních a komunálních, jimiž je pivovarství poplatné, takže podíl, jímž pivovarství přispívá na veřejné potřeby, činí alespoň 5 % všech veřejných příjmů.

(Zdroj: Teyssler - Kotyška Technický slovník naučný)

Zpět nahoru