Výroba vonných látek | Parfumerie

Menu

Technologie výroby vonných látek

Způsob jakým se vonné látky vyrábějí je různý a závisí na fyzikálních vlastnostech surovin jakož i na chemických vlastnostech vonných látek.

Výroba vonných látek se provádí:

  • lisováním
  • destilací
  • macerací
  • absorpcí
  • extrakcí

Lisování

Lisováním je možné získat jen některé vonné látky, hlavně takové, které jsou v rostliných částech hojně obsaženy. Citronová a pomerančová kůra obsahuje dostatek etherického oleje v tzv. olejových nádržkách. Lisováním se tyto nádržky rozrušují a etherický olej vytéká.

Obyčejně se lisuje šroubovými lisy tím způsobem, že rostlinné součásti které se mají vylisovat se vkládají do plátěných neb ze žíní pletených roušek, vloží se mezi železné desky lisu a tlak se pozvolným utahováním šroubu lisu zvyšuje.

Při tomto způsobu lisování přichází však značná část oleje nazmar, neboť mnoho olejových nádržek v kůře zůstává neporušeno.
Proto se doporučuje použití hydraulického lisu, kterým se veškerý olej vytlačí.

Kromě etherického oleje se zároveň vytlačuje vodnatá tekutina, takže celek se jeví jako mléčně zabarvená kapalina, obsahující navíc rostlinná vlákna, bylinný sliz apod.

Tato kapalina se pak naleje do skleněného válce a nechá ustát, čímž se utvoří dvě vrstvy. Spodní vrstvu tvoří vodnatá tekutina, sliz apod., kdežto horní vrstva obsahuje čistý olej.
Tento olej se opatrným skloněním válce slije a sfiltruje dvojitým filtrem vloženým do skleněné nálevky.

Destilace

Některé etherické oleje destilují s vodními parami, takže je lze tímto způsobem získat, ač zpravidla silice vřou při vyšší teplotě než voda.

Zmíněný způsob destilace se nazývá překapávání a je možné jej použít pro získání etherických olejů které obsahuje např. kmín, anýz, levandule, fenykl, macis, muškátový ořech, skořice, – u kterých se etherický olej získává téměř výhradně tímto způsobem.

Macerace

Vůni některých květů jako akacie, růže, rezeda, pustoryl, pomeranč a fialka nelze destilací úplně získat, za to však jiným způsobem, tzv. máčením neboli macerací.

Některé tuky pohlcují vůni velice dychtivě a tuto vůni jsou následně schopny předat silnému alkoholu.

Podle toho použijeme–li k maceraci pevný tuk (čisté vepřové sádlo), nebo jemný olivový olej, získáme přípravky které se nazývají pomády, aneb parfémované oleje (Huiles antiques).

Macerace se provádí tímto způsobem:
Do porcelánové nebo železné uvnitř smaltované nádoby vložíme tuk a zahřejeme na vodní lázni na 40 až 50° C.

Květy vložíme do váčků z jemného plátna a ponoříme do tuku ve kterém je ponecháme 6 až 48 hodin. Po té váčky vyjmeme, necháme vykapat, pak vymačkáme a znovu naplníme čerstvými květy a opět ponoříme do tuku.

Tento cyklus opakujeme 12 až 16× podle toho jak silně vonící pomádu chceme získat. Místo tuku se též užívá koncentrovaný glycerin který rovněž vůni květů pohlcuje.

Vonné látky pak získáváme z pomád a olejů pomocí alkoholu o síle 90 až 96 %, ve kterém jsou vonné látky rozpustny, avšak tuky nikoliv.

Smícháme olej s alkoholem ve velké láhvi a často protřepáváme. Pomádu je třeba nejprve rozkrájet na malé kousky, a teprve potom přiléváme alkohol.
Alkohol necháme účinkovat na tuky několik týdnů, načež roztok při nízké teplotě předestilujeme.

Alkohol, i když jej necháme působit delší dobu, neodnímá nikdy tukům vůni úplně, takže takto slabě parfémované tuky se uvádějí do obchodu jako parfémované pomádyvonné oleje.

Vytažení vonných látek z glycerinu se provádí benzolem, neboť alkohol glycerin rozpouští.

Absorpce – enfleuráž (L'enfleurage)

Při tomto způsobu výroby používáme k vázání vůní tuky při normální teplotě.

Nejjednodušší způsob výroby spočívá v tom, že na skleněnou desku o délce jednoho metru a šířce asi 60 cm se nanáší tuk (vepřové sádlo) o tloušťce asi 5 mm.

Tyto desky pak vkládáme do dřevěných rámů a posypeme květy. Rámy klademe na sebe a květy necháme působit na tuk 1 až 3 dny. Pak květy odstraníme a nahradíme novými. Toto opakujeme tak dlouho, až je tuk dostatečně nasycen vůní.

Abychom trochu odlehčili tento poměrně hustý text podívejme se na původní technologii enfleuráže prostřednictvím několika historických fotografií které ukazují to, co zde popisujeme.
L'enfleurage

Při výrobě ve velkém se k tomu účelu používají vhodně konstruované skříně, nebo speciální přístroje kde se absorbce provádí pomocí kyseliny uhličité.

Extrakce

Tento způsob se zakládá na tom, že některé velmi těkavé kapaliny jako např. ether, chloroform, petrolejový ether a sirouhlík mají tu schopnost, že vůni z květů v krátkém čase extrahují. Při mírném zahřátí pak sami vyprchají a čisté vonné látky zůstávají.
Nejčastěji se k tomu používá petrolejový ether a sirouhlík, neboť jsou mnohem levnější než chloroform nebo ether.

Protože vonné výtažky na vzduchu rychle ztrácejí vůni a mění se na pryskyřici, uchovávají se ve zcela naplněných a neprodyšně uzavřených lahvích v chladných a temných místnostech

Vonné vody, Eaux aromatisées, jako jasmínová voda – Eau de jasmin, nebo voda z pomerančových květů – Eau de fleurs d'oranges, Eau triple de Néroli, Aqua naphae triplex atd. se připravují destilací květů s vodou a mají slabou, ale velmi jemnou vůni. Jestliže obsahují též zředěný alkohol, nazývají se lihové vody či Esprits.

Vonné vody nejlepší jakosti přicházejí do obchodu z jižní Francie.

Další informace o výrobě vonných látek:
Extraction of Essential Oils

Zvláštní vlastnosti vonných látek

Znalost zvláštních vlastností jednotlivých vonných látek, hlavně silic, je pro výrobu parfémů velice důležitá protože mnohé z nich si nelze připravit vlastními silami ale musíme si je opatřit nákupem, přičemž se stává, že dotyčné látky bývají často falšovány, čímž značně trpí kvalita vyráběných parfémů.

Silice či etherické oleje se v následujícím textu uvádějí k vůli stručnosti názvem oleje.

Silice akaciová

Silice Acacia fernesiana jest žlutozelená, nahoustlá kapalina. Sama o sobě v obchodech není k dostání; přichází pouze v pomádách a mastných olejích.

Silice anýzová

Je kapalina buď bezbarvá, neb jen trochu nažloutlá, žlutá je stará a má špatnou jakost.
Vyznačuje se zvláštní anýzovou vůní a palčivě sladkou chutí. Při 10 až 15° C se mění na bílou krystalickou hmotu. Jeden díl anýzového oleje se rozpouští v pěti dílech alkoholu.
Anýzová silice bývá falšována tak, se k méněcennému oleji přidává parafin, aby lépe tuhla.

Silice badiánová – oleum anisi stellati

Podobá se vůní a vlastnostmi pravé anýzové silici, voní však jemněji. Používá se pro výrobu jemných parfémů.

Silice Bergamottová

Má zelenavou barvu a mocnou vůni. Velmi snadno přijímá kyslík ze vzduchu, čímž ztrácí jemnou vůni a páchne pak jako terpentin. Z toho důvodu ji uchováváme v dobře uzavřených nádobách.

Silice bezová – oleum sambucci

O tomto oleji platí vše, co je uvedeno o šeříkovém oleji.
Pro výrobce čisté silice je třeba uvésti, že je vždy nezbytné použít pro její výrobu čerstvé květy, neboť při použití uvadlých květů zrácí silice jemnost vůně.

Silice bobkotřešňová

Ve voňavkářství se pro její jedovatost téměř neužívá; místo ní se používá hořkomandlový olej, hlavně při výrobě vonných mýdel.

Silice kajeputová – oleum cajeputi

Nazelenalá, velmi řídká, ostré a zároveň chladivé chuti. Má příjemnou vůni která se podobá vůni kafru a rozmariny.

Silice kasiová – oleum Cassiae

Barva je žlutá, vůní je podobná skořicovému etherickému oleji, nevoní však tak tak jemně silně.
Její chuť je však zcela odlišná, – pravý skořicový olej chutná palčivě nasládle, kdežto kasiová silice má palčivou chuť jako pepř.

Silice cedrová

Vyrábí se ze dřeva Juniperus virginiana, tudíž nikoliv z pravého cedrového stromu Pinus cedrus. Je čirá jako voda, příjemné vůně a liší se od jiných silic tím, že tuhne na krystalickou hmotu teprve při −22° C a na vzduchu rychle pryskyřičnatí.

Silice citronelová

Přichází do obchodu z Indie, z ostrova Ceylonu, a má podobné vlastnosti jako etherický olej citronový a limonový.

Silice citronová – oleum citri

Uvádí se do obchodu pod různými názvy, jako olej citratový, cedrový, cetrat apod.
Citronová silice je bledě žlutá, řídká, má silnou občerstvující vůni kterou na vzduchu rychle ztrácí a nabývá terpentinový zápach. Podobně jako ceddrový olej na vzduchu a světle rychle pryskyřičnatí. Je třeba ji rozlišovat od citronového oleje.

Silice citronové trávy

Dováží se z Indie, je bezbarvá a má příjemnou citronovou vůni s odstínem růžové neb čapínůskové vůně. Do obchodu přichází jako Roshé Oil, rosinový olej, čapínůskový turecký olej, neb též jako verbenová silice.

Silice cizrnová

Čistá se nevyrábí, ačkoliv je možné ji snadno získat z pomády. Podobá se vůni velice jemnému Néroli pétale.

Silice koriandrová

Dováží se hlavně z Itálie, je bleděžlutá a palčivé chuti. Užívá se podobně jako olej kubebový, koprový, fenyklový, bergamotový, kmínový a badiánový hlavně k parfémování mýdel nebo k výrobě likérů.

Silice čapínůsková

Jinak též geraniová či palmarosa, přichází hlavně z Francie a Turecka v různém zabarvení: buď bezbarvá, žlutá, zelená nebo hnědozelená, která je nejlepší. Bývá zřídka čistá, obvykle je porušena olejem citronové trávy a sama opět slouží k falšování pravého růžového oleje.

Silice doušková – oleum thymi, ol. serpylli

Světležlutá, řídká a slouží hlavně k parfémování levných mýdel.

Silice fialková

Dosud se vyráběla v malém množství z lihového výtažku pravé fialkové pomády. Je nazelenalá a v koncentrovaném roztoku opojně voní a proto je nutné ji silně rozředit.

Silice heřmánková – oleum chamomillae

Olej pochází z obyčejného heřmánku Matricaria Chamomilla, má zvláštní namodralou barvu a omamující vůni. Silice z heřmánku římského má barvu zelenou.

Silice hořkomandlová – oleum amygdalarum amararum

Bezbarvá kapalina lámající světlo, snadno zápalná a těžší než voda. Nádoby ve kterých se uchovává musí být pečlivě uzavřeny, protože se hořkomandlový olej mění za přístupu vzduchu na bělavou krystalickou hmotu, – kyselinu benzoovou.

Hořkomandlová silice se vyrábí politím odtučněných hořkomandlových otrub, které necháme při teplotě 40 až 50° C několik hodin kvasit.
Amygdalin obsažený v hořkých mandlích se rozkládá na silici hořkomandlovou, cukr a psotninu či kyanovodík. Pak předestilujeme olej z roztoku a třepáním s chloridem železitým a vápennou vodou opětovnou destilací psotninu odstraníme.

Silice hřebíčková – oleum caryophylli

Čerstvá silice je bezbarvá, řídká, starší hnědne a houstne. Je těžší než voda, má palčivou chuť a kořenitou vůni. Zůstává tekutá do teploty −20° C.

Silice jasmínová

Je důležité ji odlišovati od silice pustorylu čili českého jasmínu Philadelphus coronarius. Je bezbarvá nebo nažloutlá, silné, téměř omamující vůně.
Náleží k nejcenějším, avšak též nejdražším parfémům. Pravý jasmínový olej je velice drahý a lze jej získati pouze z Francie.

Výroba jasmínové silice v současnosti

Ačkoliv dříve stála Francie na špici ve výrobě jasmínových absolutních silic a pomád, dnes se centra výroby přesouvají do zemí jako je Egypt, Indie, Maroko a Jižní Afrika.
Malé množství velmi kvalitní a drahé jasmínové silice se ještě vyrábí v Grasse. Všechny výše jmenované země produkují též velmi kvalitní jasmínové silice, a to jak silice konkrétní tak i absolutní.
Několik starých společností v okolí Grasse stále provozuje dokonalou řemeslnou výrobu absolutních silic, s tím rozdílem, že konkrétní silice potřebné pro jejich výrobu si opatřují z Indie a Egyptu se kterými mají velmi úzké obchodní vztahy.

Kafr – Camphora

Tento etherický olej se ličí od ostatních tím, že je při normální teplotě tuhý a krystalický.
Pravý čínský kafr taje teprve při 175° C a vře při teplotě 250° C. Samotný kafr se používá jen zřídka, často se však používá jako přísada při výrobě ústních vod a podobně.
Do obchodu přichází též kafr bornejský, vzhledem podobný čínskému, je však lomivější a taje teprve při 198° C.

Silice karafiátová

Přichází do obchodu pod názvem Essence d'oeillet, je však pouze dovednou smíšeninou různých parfémů.
V čistém stavu se nevyskytuje

Silice kmínová – Oleum carvi

Je světležlutá, palčivé chuti, v parfumerii slouží pouze k výrobě velmi levných voňavek a mýdel.

Silice kulilabanová

Světlehnědá, nahoustlá, vůní připomíná na silici skořicovou sassafrasovou a hřebíčkovou. Užívá se při parfémování mýdel.

Silice levandulová

Má světležlutou barvu, palčivou chuť a jemnou vůni, které na vzduchu a světle rychle pozbývá a zavání po terpentinu.
Do obchodu přichází dva druhy:

  1. pravá silice levandulová z Lavandula vera
  2. spiková silice levandulová z Lavandula spica jež je sice pravé silici podobná vůní, avšak není tak jemná. Je též mnohem levnější.

Pravá levandulová silice přichází z Anglie.

Silice levkojová a liliová

Dosud se nevyrábějí z květů těchto rostlin, ač jest pokusy dokázáno, že jejich vůni lze získati absorpční i extrakční metodou.
Parfémy které dosud pod tímto názvem v parfumerii přicházejí jsou vždy směsi různých parfémů, které mají pouze jakousi podobnost s vůní oněch květů.
Konvalinková vůně nebyla rovněž dosud vyrobena přímo z květů, a je také napodobována uměle.

Silice limonová

Vyrábí se z plodů limonového stromu a má vůni podobnou citronovému etherickému oleji. Je náchylná k pryskyřičnatění, čímž ztrácí svou vůni.

Silice magnoliová

Výroba této silice se opět dosud neprovádí.
Vyráběné Magnoliové voňavky jsou složeny z různých parfémů.

Silice majoránová – oleum origani

Vyrábí se destilací sušené majoránky. Je silně aromatická a užívá se k parfémování mýdel.

Silice mátová

Do obchodu přichází ve třech druzích:

  1. jako silice máty peprné, Mentha piperita
  2. jako silice máty zelené, Mentha viridis
  3. jako silice máty kadeřavé, Mentha crispa

Všechny druhy mátových silic se vyznamenávají silnou příjemnou vůní a vzbuzují v ústech chladivý občerstvující pocit. Proto se užívají k přípravě jemných ústních vodiček a pokroutek (větrové koláčky).

Vlastní silice z máty peprné je bezbarvá, z máty kadeřavé nažloutlá. Nejlepší olej je z máty peprné. Užívá se hlavně k přípravě ústních vodiček, k parfémování mýdel, likérů a pastilek.

Silice melisová

Tento etherický olej jest jedním z nejdražších, neboť jeho výroba je málo vydatná. Vůně se podobá poněkud vůni citronové, proto se někdy nazývá též citronová melisa.

Silice muškátová – oleum macis a ol. myristicae

Dobývá se částečně ze slupek muškátového semene oleum macis a částečně z muškátových ořechů oleum myristicae.
Macisový olej mívá obyčejně temně žlutočervenou barvu, chuť jemná a lahodná s mocnou vůní. Olej z muškátového ořechu bývá obyčejně téměř bezbarvý, chutná palčivě a má aromatickou vůni.
Vyrábí se destilací z muškátových ořechů. Obě silice se užívají k výrobě likérů, mýdel, jakož i různých parfémů.

Lisováním zralých plodů se v Indii vyrábí tzv. muškátové máslo. Je sytě žluté a skládá se z tuku a etherického oleje. Voní neobyčejně příjemně a zmýdelnatěním s louhem sodným se z něj připravuje velmi vonné mýdlo.

Silice myrtová

Má nazelenalou barvu a do obchodu přichází pouze z jižní Francie s názvem Eau des anges (myrtová voda). Je velmi drahá a proto ji voňavkáři zhusta vyrábějí destilací myrtového listí. V obchodě se vyskytuje tzv. myrtová essence, což je směs různých parfémů.

Silice narcisová

V čistém stavu do obchodu téměř nepřichází, pouze jako tzv. narcisová essence, což je směs různých parfémů které narcisovou vůni dobře nahrazují.

Silice otočníková – heliotropová

Poslední dobou se vyrábí extrakcí pomocí petrolejového etheru. Má velmi příjemnou vůni. Dříve se používal pouze lihový výtažek z pomády.

Silice patschuliová

Připravuje se destilací sušených bylin patschuli rostoucích v Indii. Má hnědou barvu, hustá jako balzám a voní velice silně. Aby nabyla příjemné vůně je třeba ji silně rozředit.
V parfumerii se hojně používá a dává mnohým parfémům tzv. základní tón.

Silice pimentová

Bezbarvá, palčivé chuti i vůně a používá se pouze k parfémování mýdel.

Silice pomerančových květů – oleum naphae, ol. neroli

Připravuje se z pomerančových květů a přichází do obchodu pod francouzskými názvy Huile de fleurs d'oranges, Huile neroli, Huile neroli pétale.
Má různou vůni podle způsobu výroby:
Destilací s vodou voní jinak, než získaná macerací z tukem a vytažením lihem. Lihový extrakt však do obchodu nepřichází, nýbrž se zpracuje přímo na parfémy.
Nejcennější olej se připravuje z květů pravého pomerančovníku Citrus aurantior a nazývá se Néroli pétale.

Silice zvaná Néroli bigarade pochází z květů pomerančovníku sevillského Citrus bigaradia. Mnohem levnější než oba tyto druhy je olej Petit–grain, který se vyrábí destilací jak z květů, tak i z listů a nezralých plodů různých stromů druhu Citrus.

Pomerančová silice je v čerstvém stavu bezbarvá, nahořklé chuti a příjemné vůně. Na vzduchu a světle červená a pryskyřičnatí. Z toho důvodu se uchovává v temnu a v dobře uzavřených nádobách.

Silice pomerančové kůry

Vyrábí se lisováním pomerančové kůry. Má zlatožlutou barvu a příjemně občerstvující pomerančovou vůni.
Používá se k parfémování mýdel, mycích vod a různých parfémů. Do obchodu přichází pod názvem portugalský olej

Silice pustorylová

Pochází z květů českého jasmínu Philadelphus coronarius. Samostatně se nevyrábí. Ve Francii připravují z květů pomády. Na základě pokusů bylo zjištěno, že extrakcí petrolejovým etherem lze z květů pustorylu získat velmi jemné parfémy.

Silice puškvorcová – oleum calami

Tato silice je velmi hustá, a má žlutou nebo načervenalou barvu. K dosažení příjemných parfémů se mísí s jinými silicemi.

Silice rezedová

Vzrábí se z květů rezedy extrakcí petrolejovým etherem. Je nazelenalá a voní téměř nepříjemně, teprve silně rozředěná lihem vydává známou libou vůni. Dříve se vyráběla macerací pomocí tuku.

Silice rozmarýnová

Řídká bledězelená kapalina jemné vůně. Používá se  k přípravě některých proslavených parfémů, například kolínské vody a k parfémování mýdel.
Vyrábí se destilací rozmarýnového listí.

Silice routová

Vyrábí se destilací routového listí. Je buď bezbarvá neb bledě žlutá, a má pronikavou vůni. Používá se k přípravě mycích vod, hlavně však k výrobě umělého cognacu.

Silice růžová – oleum rosarum

Rozličné druhy růží poskytují různé vůně.
Růžový olej turecký, perský a indický pochází z rosa centifolia a voní podobně jako naše zahradní růže. Růžová silice vonící po mechovkách, čajovkáchplaných růžích se vyrábí téměř výhradně ve Francii, k nám se však dostává zřídka v čistém stavu, obyčejně jenom v pomádách nebo lihových roztocích zvaných Essence de roses.

Orientální růžové silice jsou buď žluté a řídké, nebo zelené a husté, přičemž mezi oběma druhy může být více přechodů jak v barvě, tak v hustotě.
Růžový olej tuhne při poměrně vysoké teplotě 14° C.
Čistá růžová silice voní opojně, teprve silným zředěním nabývá lahodné vůně. Mnohem jemnější silice lze připravit z růžových květů macerací nebo extrakcí petrolejovým etherem.

Parfémy které přicházejí pod názvem jednotlivých druhů růží jsou většinou sestaveny z obyčejné růžové silice v kombinaci s jinými parfémy.

Silice sasafrasová

Nažloutlá, palčivé chuti a vůně, v chladném prostředí krystaluje pouze částečně. Vůní připomíná fenykl.

Silice skořicová

Přichází buď jako vlastní skořicový olej, nebo olej skořicových listůolej skořicových květů.
Skořicová silice se vyrábí z kůry ceylonského skořicovníku. Je to řídká kapalina, zlatožluté barvy a palčivě nasládlé chuti. Na vzduchu okysličením hnědne a později se mění na krystalickou hmotu bez vůně.
Silice skořicových květů jeví podobné vlastnosti, silice skořicových listů však připomíná vůní hřebíčkový olej.
Do obchodu přichází též tzv. silice cassiová neboli čínský skořicový olej který však méně voní.

Silice sporýšová – verbenová

Má žlutou barvu a příjemnou citronovou vůni. Protože je velmi drahá bývá falšována silicí z citronové trávy.

Silice šalvějová

Je nažloutlá a vůní se podobá vůni máty peprné, voní však slaběji. V ústech vzbuzuje příjemný chladivý pocit, proto se se užívá k výrobě ústních vod.
Vyrábí se z šalvějového listí destilací.

Silice šeříková

Pochází z květů perského šeříku Syringa vulgaris. Barva je žlutá, vůně lahodná. V parfumerii se používají pomády z čerstvých květů nebo jejich lihové výtažky.

Silice tavolníková – oleum spiraeae

Některé druhy spiraeí, zvláště Spiraea ulmaria obsahují velmi vonné látky. Tavolníková silice má světle žlutou barvu, voní po hořkých mandlích, vře při 182° C a mrzne při −20° C.
Nechá se vyrobit též uměle. Používá se zřídka.

Silice terpentýnová

Výrobní postup:
Do kůry některých druhů borovic jmenovitě Pinus nigricans (borovice černá) a Pinus austriaca (borovice rakouská) se činí zářezy, z nichž prýští pryskyřice která se pak destiluje s vodou.
Nejlepší terpentýn je rakouský a francouzský. Terpentýnová silice je nažloutlá, nepříjemné chuti a zápachu. Její zápach je zvláštní a těžko rozeznatelný od starých kmínových nebo anýzových silic. Terpentýnová silice má tu vlastnost, že její zápach se nechá snadno zakrýt vůní jiných etherických olejů.
Takže jestliže například ke značnému množství terpentýnové silice přidáme poměrně malou dávku anýzové silice, vydává smíšená kapalina zřejmou anýzovou vůni.
Z tohoto důvodu se rektifikovaná terpentýnová silice používá k falšování jiných silic.

Silice vanilková

Zvaná též vanilkový kafr nebo vanilin je krystalická hmota která se rozpouští při 76° C a lahodně voní.

Silice vavřínová

Je nazelenalá a bývá obyčejně smíšená s mastným olejem, pročež je nutné ji vždycky předestilovat.

Silice vetivová – oleum ivaranchusae

Zahoustlá, červenohnědá, má silnou trvalou vůni.

Silice Ylang–Ylang

Pochází z květů stromovité orchideje Unona odorantissima, Cananga odorata a přichází do obchodu z Manilly. Je čirá nebo lehce nažloutlá a má lahodnou vůni.
Olej destilovaný z květů je známý jako olej cananga, nebo prostě olej Ylang–Ylang.

V roce 1989, kdy byla na Filipínách rozšířena oblast pěstování Ylang‑Ylang, v malém městečku Anao ihned vysázeli sazenice stromů Kananga téměř všude kde to bylo možné (na dvorcích, ve veřejných sadech apod.).
První sklizeň proběhla již za 5 let.
Stromy produkují 2 400 kg květů za rok.
Toto množství vydá 27 litrů oleje za výkupní cenu 10 000 PHP za jeden litr, což je v přepočtu 4 025 Kč. 100 peso (PHP) = 40.258 Kč (leden 2010).

Firma Nature's Gift dodává olej Ylang–Ylang získaný frakcionovanou destilací pro aromaterapii a parfumerii v několika kvalitativních třídách:

  • Ylang–Ylang extra (Madagaskar), 5 ml za $13.00
  • Ylang–Ylang complete (Madagaskar), 5 ml za $8.00

(Aktualizováno v lednu 2010).

Firma White Lotus Aromatics pro parfumerii:

  • Ylang Absolute, Cananga odorata var. genuina, (Madagascar), ¼ oz (7,08 g) za $15.08
  • Ylang–Ylang extra essential oil Cananga odorata var. genuina, (Madagascar) hydrodestilovaný, ½ oz (14,17 g) za $12.87

(Aktualizováno v lednu 2010).

Ylang–Ylang je jeden z nejvíce ceněných vonných olejů, a to nikoliv jen kvůli jeho jemné vůni, ale také pro jeho léčebné vlastnosti.

V Asii je Ylang–Ylang používán jako antidepresivum, pro uvolnění napětí, stabilizaci náladových výkyvů s mírným afrodiziakálním účinkem.

Ylang–Ylang ve směsi s jasmínem nebo růží byl používán k nápravě sexuálních obtíží, zejména takových, které vyplývají z nedostatku sebedůvěry.
Také se používal na snížení krevního tlaku, uvolnění svalových křečí a zmírnění svalového napětí.

Bývá součástí mnoha parfémů, pleťových olejů, nebo pleťového mléka pro mastnou pleť.
Používá se ve směsích s olejem bergamotovým, levandulovým, citrónovým, narcisovým, olejem sandalového dřeva, olejem Neroli, Palma Rosa a olejem vetiverovým.

Silice ysopová – oleum hyssopi

Je bezbarvá, na vzduchu však žloutne. Používá se k výrobě levných parfémů a likérů.

Silice zimostrázová – oleum gaulthericae

Vyrábí se destilováním listí Gaultheria procumbams, slouží k parfémování a obyčejně bývá falšována.

(Zdroj: Dr. Jar. Procházka, Voňavkářství a prostředky kosmetické, nakladatel I. L. Kober, Praha 1924)