Vonné látky | Parfumerie

Menu

Vonné látky všeobecně

Voňavkami neboli parfémy označujeme takové látky, které působením na naše čichové ústrojí vzbuzují příjemný pocit. Ve Francii označují takové látky krátce slovem odeurs neboli vůně. Vysokým stupněm vývoje na němž se dnes toto průmyslové odvětví ve Francii a Anglii nachází, vysvětluje, že se všechny voňavky pravidelně označují francouzskými a anglickými názvy.

Parfémy nevzbuzují však příjemné pocity pouze orgánu čichovému, nýbrž působí dráždivě na celou nervovou soustavu.
Jestliže pak jsou používány nemírně, způsobují u citlivých lidí snadno bolesti hlavy. Proto je třeba voňavky používati vždy velmi rozředěné, což plyne již ze samé podstaty vonných látek, které ve zcela čistém stavu příjemně nevoní, nýbrž teprve tehdy, když byly řádně rozředěny.

Tak růžový, pomerančový, jasmínový olej či silice a vůbec téměř všechny koncentrované látky páchnou přímo nepříjemně a teprve po patřičném rozředění, vydávají onu skvostnou vůni, kterou se honosí květy, ze kterých pocházejí.

Jak nesmírně vydatná je síla vonných látek, vysvítá nejlépe z následujícího příkladu:
Jestliže položíme několik gramů pižma (mošusu) na citlivé laboratorní váhy, naplňuje tato nepatrná dávka po léta veliký sál charakteristickou pižmovou vůní, aniž by její váhy ubývalo, a přece se musí částečky pižma oddělovati a rozptýlit se v prostoru, neboť je vůně v celém prostoru znatelná.

Vonné látky dle svého původu

Většina látek které se používají ve voňavkářství či parfumerii pochází z říše rostlinné; užívá se však i látek říše živočišné a i takových jaké nám příroda hotově vůbec neposkytuje a za něž vděčíme chemii.

U mnohých rostlin jsou všechny součásti proniknuty vůní, tak např. u různých druhů rostlin jehličnatých a mátovitých. U jiných jsou to opět plody, které obsahují vonné látky (muškátový ořech, vanilka), zatímco ostatní části jsou vůně prosté. U mnohých rostlin je sídlem vůně jen kůra plodů (pomeranč, citron), u některých pak nejrozmanitější rostlinné součásti, jako kořeny (kosatec), dřevo (kafrovník), kůra (skořice), nerozvitá poupata (hřebíček) a jiné.
Převážnou většinou však to jsou květy, jenž jsou sídlem a zřídlem nejjemnějších vonných látek a z těch se také vyrábí většina parfémů.

Říše živočišná poskytuje parfumerii jen velmi nepatrný počet vonných látek, při čemž je pozoruhodné, že jisté voňavky vyrobené z živočišných látek mnohým lidem, kteří si libují v kterékoliv voňavce rostlinného původu, jsou nejen nepříjemné, nýbrž i doslova odporné, kdežto jiným velice lahodí, což jmenovitě platí o pižmu.

Chemické výrobky se užívají s pokrokem této vědy stále více. Nalézáme mezi nimi látky, které byť i nepřímo, přece však svým původem patří do říše rostlinné, jako například olej hořkomandlový, kdežto jiné, jako nitrobenzol, ether ananasový, jsou sloučeniny uměle vyrobené.

Z uvedeného vyplývá, že významnou úlohu ve voňavkářství mají vonné látky rostlinného původu. Při tom je též důležité odkud dotyčné látky pocházejí, neboť místo původu zračí se mnohdy velmi zřetelně ve vlastnostech téhož rostlinného druhu. Lombardská fialka je krásná a veliká, naše menší a skromnější, avšak mnohem vonnější.

Vůně kterou vydává květ pomerančovníku u nás uměle pěstovaného nelze srovnati s vůní květů těchto stromů rostoucích na Rivieře, středomořském pobřeží, od Marseille k Janovu. Tento kraj jakož i jižní Francii lze nazvati pravou zahradou vůně. Zde se pěstují ve velkém libovonné rostliny jako již jmenované pomerančovníky, akácie farnézská, jasmín, fialky aj. z nichž se pak vyrábějí v dokonale zařízených chemických laboratořích nejrůznější parfémy.

Avšak i v severnějších krajinách se setkáváme s vyvinutým pěstováním jistých vonných rostlin. Tak zejména v Anglii levandule, máta kadeřavá a peprná, v Německu pak kmín a puškvorec se pěstují výhradně pro výrobu aromatických látek.

Jak vidno, má domovina rostlin veliký vliv na jakost jejich vonných součástí. Tím se vysvětluje proč určité vonné látky mají mnohem větší cenu pocházeji–li z určitých krajů, jež ručí za jejich vynikající jakost. Tak je například anglická silice máty peprné a kadeřavé mnohem dražší, než druhy pocházející odjinud.

(Zdroj: Dr. Jar. Procházka, Voňavkářství a prostředky kosmetické, nakladatel I. L. Kober, Praha 1924)