Vonné silice a extrakce | Parfumerie

Extrakce silice

Extrakce silic se provádí podle povahy materiálu pomocí nízkovroucích rozpouštědel, jako benzin petroléter, benzol, líh, dále pomocí jiných látek, jako jsou tuky, oleje, glycerin aj.

Extrakce silic se zakládá na vlastnostech silic, jež se rozpouštějí v éteru, chloroformu, petroléteru, benzolu, lihu, sirouhlíku, metylchloridu, tetrachloridu uhličitého, dichlorethylénu, dále v tucích, olejích, glycerinu apod.

Pro zpracování rostlin a hlavně květů se hojně používá extrakce nízkovroucími rozpouštědly. Je přirozené že výsledky jsou závislé na vlastnostech materiálu, od rozpouštědel, a od dobré konstrukce aparátu v nichž se operace provádějí. (Zamezení ztrát a rentabilní regenerace rozpouštědla).

K extrakci je potřeba velké množství květů a velké množství rozpouštědla. Organická rozpouštědla vedle silic extrahují z květin a rostlin ještě jiné látky, jako vosky, bílkoviny, barviva, což činí výrobu ještě komplikovanější.
Při koncentraci extraktů se tyto látky snadno rozkládají a činí pak silice neupotřebitelnými, a proto se veškerá manipulace musí provádět se značnou opatrností.

Jako rozpouštědla se užívá nejčastěji petroléteru sp. v. 0,650, který musí destilovati do 100° C, a nesmí zanechati residuum páchnoucí po petroleji.

Jelikož každé znečištění rozpouštědla má velký vliv na jakost získané silice, je bezpodmínečně nutné použití pouze čistá rozpouštědla která je nutno ještě předestilovat, – např. petroléter přes lůj, vepřové sádlo, parafin apod.

Vedle petroléteru se užívá k extrakci acetonu, benzinu a benzolu. Extrahovadlo musí dobře proniknout materiálem, aby odnímalo cenné součásti; nesmí se však mísiti s vodou, což je úkol velmi těžký, neboť se květy extrahují v čerstvém stavu.

Práce se dělí na tři fáze:

1. macerace květů v rozpouštědle a jejich extrakce
2. odpařování rozpouštědla za nízké teploty a vakua
3. čištění a odbarvování silice

Aparáty jsou buď stabilního nebo mobilního systému:

1. Aparáty stabilní jsou opět dvojího druhu:

   1. Difůzní baterie, které se skládají z několika extraktérů – difuzérů o obsahu každý 600 až 1200 litrů.
      Taková baterie mívá obyčejně 5 až 6 členů, jsou však závody, kde těchto baterií je až 9, takže celkový počet extraktorů činí až 57 (Chiris má baterii o 57 členech).

      Tyto extraktéry jsou železné autoklávy, které jsou spojeny mezi sebou, mají přívod i odvod rozpouštědla, zařízení na ohřev nepřímou i přímou parou, spojení s rezervoáry rozpouštědla, jakož i spojení s odpařovací stanicí.

      Dovnitř se vkládají buď dírkované koše s květy, nebo se květy kladou na železné dírkované kotouče, takže tvoří vrstvy a tím pak sloupec.

      Práce počíná tak, že baterie difuzérů se naplní květy, hermeticky se uzavřou a poté se z rezervoáru vpustí rozpouštědlo do prvního extraktéru.

      Po určité době, jež je pro každý druh materiálu různá (někdy činí 30 minut, jindy i několik hodin) se rozpouštědlo pomocí pumpy přetáhne do druhého, květy naplněného extraktéru v němž zůstane opět určitou dobu, načež se přečerpá na další.
      Z posledního členu baterie po saturování je pak automaticky přetahováno rozpouštědlo přímo na odpařovací stanici, kde se oddestiluje a zbytek zvlášť zpracuje.

      Postup práce je takový, že během práce extraktér, který byl plněn prvně čerstvým rozpouštědlem, se stává posledním členem baterie. Každý difuzér je tolikrát extrahován, kolik má členů celá baterie (5 až 6). Poté se opět plní čerstvými květy.

      Veškerá práce se děje automaticky. Po odtažení saturovaného rozpouštědla zůstává však něco tohoto mezi květy. Tím by však vznikaly velké ztráty, – až 10 kg rozpouštědla na jeden extraktér, – a proto se do uzavřeného extraktéru vpouští na 30 minut přímá pára.

      Kondenzovaná voda a rozpouštědlo se potom vypouštějí do zvláštních aparátů pod extraktéry, kde se rozpouštědlo opatrně oddělí od vody, suší přes chlorid vápenatý, vede na odpařovací stanici a zvlášť destiluje. (Essence de chases).

   2. Jindy se používá k extrakci aparátu systému Soxhletova. Tento je přizpůsoben tak, že jeden aparát má dva extraktéry a pracuje se alternativně s jedním nebo s druhým.

      Tato extrakce je rychlá a potřebuje minimální množství rozpouštědla.

2. Aparáty mobilního systému Garnier.

   Tyto jsou zařízeny tak, že difuzér pozůstává z jednoho neb několika dírkovaných cylindrů, které se otáčejí v železném bubnu s rozpouštědlem.

   Tato extrakce je rychlejší a pohodlnější. Když bylo rozpouštědlo v difuzéru dostatečně saturováno extraktivními látkami odvádí se automaticky na odpařovací (evaporační) stanici, kde se oddestiluje a použije k nové extrakci.

   Odpařovací stanice se skládá obyčejně z několika destilačních aparátů, které bývají měděné nebo aluminiové. Železné se nepoužívají, neboť poskytují zabarvené produkty.

   Chladníky jsou zvláštního systému, obyčejně čtyřnásobné neb chlazení musí být dokonalé.
   Aby se zamezily ztráty, vede se vzduch nasycený parami rozpouštědla přes zvláštní kolonu s vaselinovým olejem, v němž se zachytí veškeré rozpouštědlo.
   Po slabém zahřátí vaselinového oleje se rozpouštědlo opět získá.

   V destilačním aparátu zbude hmota polotuhé až tuhé konzistence, která jest různě zbarvena a nazývá se surová silice konkrétní, – essence concrète brute.
   Tato silice se vyjme z aparátu a vpraví do skleněných baněk, které opět tvoří celou baterii – čistící stanice.

   Tyto baňky jsou umístěny na vodní lázni a veškeré další operace se provádějí pouze ve vakuu.

   Při čištění jsou tyto tři operace:

   1. zbavení posledních sledů rozpouštědla,
   2. čištění silic,
   3. odbarvování silic.

   Ve skleněných baňkách se surová, konkrétní silice musí zbaviti především posledních stop rozpouštědla. To se stane tím, že se přivede kapilárně trubicí něco alkoholu a tento strhne při odpařování poslední sledy petroléteru, což se samozřejmě děje při vysokém vakuu.

   Takto získaná silice konkrétní je tuhou látkou; obsahuje rostlinné vosky a barviva (parfum naturel solide, parfum naturel cire, essence concrète).

   Jeden kilogram tohoto vosku odpovídá 40 kg pomády získané macerací.

   V dalším stadiu se získají silice tekuté bez vosku a to působením alkoholu, ale obsahují vosky v alkoholu rozpustné, jež jsou dobrými fixateury (parfum naturel liquide, extraits aux fleurs, parfum naturel sans cire). Odpařením alkoholu se získá essence absolue, quintessence, která se v praxi přímo používá.

   Floressences jsou v podstatě silice tekuté, ale speciálně připravené. Vyznačují se silnou koncentrací a rozpustností v alkoholu. Největší potíže působí odstranění vosku a barviva. Zvláště odstranění nežádoucího zabarvení působí veliké potíže.

   Po dlouhých pokusech se podařilo zjednodušiti tyto pochody tak, že lze dosíci nejen silic, jejichž vůně se rovná plně jemnosti vůně květu, ale jsou i prosté vosku a nad to bezbarvé.

   Záleží hlavně na rozpouštědle, protože jedna a táž rostlina extrahována různými rozpouštědly dává silice lišící se jakostí i vydatností a co je důležité, hlavně také barvou.

   Výroba bezbarvých silic však zůstává výrobním tajemstvím. Chce‑li se získati naprosto čisté silice, je nutné absolutní silici destilovat parou, což se provádí v praxi jen vyjímečně.

   Silice konkrétní poskytuje podle povahy materiálu obyčejně 1/4 až 1/3 silice absolutní, a tato 10 až 30 % čisté silice.

   Tímto způsobem se zpracovávají hlavně růže, oranžovníkové květy, fialky, kasie, jasmínové květy a tuberozy (tyto po předchozí enfleuráži).

   Vedle květů zpracovávají se takto i listy pačuli, kořeny: irisový a vetiverový, lišejník z dubu (mousee de chêne), které se extrahují petroléterem, éterem, čímž se získávají silice konkrétní jež se upravují a přicházejí do obchodu pod názvem resinarômes.

   Nejsou to ovšem pak již čisté silice, jaké se získávají destilací, protože obsahují četné extraktivní látky. Používají se v surovém stavu v mydlářství pod názvem resinoides–gomodors–essences concentrées a jsou velmi vyhledávanými vzhledem k tomu, že hmota obsahuje vosky a další látky které jsou velmi dobrými fixatéry čímž se stává vůně dosti stálou.

   Ve formě silic absolutních (essences absolues) po přečištění našly použití v jemné parfumerii, zbytek se opět spotřebuje v mydlářství.

Dále se provádí extrakce květů macerací a enfleuráží, jež se zakládají na schopnostech tuků a jiných látek (oleje, parafin, neutralin, benzylbenzoát apod.) pohlcovati silice.

Jsou založeny na stejném principu, ale liší se způsobem výroby. Macerace či infuze jest extrakce tuky za tepla.