OBSAH WEBU

Porušování silice a rozeznávání padělků

Jestliže chtějí voňavkáři vyráběti cenné parfémy, musí k jejich přípravě používat čisté, neporušené silice.

Padělkům se nejlépe vyhne takový výrobce parfémů, který odebírá etherické oleje ze solidních továren, byť i za vyšší ceny.

Silice se falšují různým způsobem:

Buď se falšují drahé etherické oleje levnějšími, které mají podobnou vůni. Například růžová silice se nahrazuje silicí geraniovou (čapínůskovou), a tato opět silicí růžového dřeva.

Olej pomerančových květů se nahrazuje silicí pustorylovou, sporýšový olej se nahrazuje silicí travnou, anýzový, kmínový a fenyklový olej se falšuje silicí terpentýnovou, skořicový olej silicí kassiovou apod.

Jindy se zase rozředí anýzová silice terpentýnovou, a aby získala charakteristické vlastnosti pravé anýzové silice (snadné tuhnutí), přidává se parafin nebo spermacet. Totéž se provádí u růžového oleje a jiných hustých silic.
Hořkomandlový etherický olej bývá často falšován nitrobenzolem a podobně.

Rozpoznávání padělků chemickou cestou je obtížné, v praxi se tudíž řídíme fyzikálními vlastnostmi, zvláště hustotou, bodem varu a bodem tuhnutí silic.

Zkušeným a jemným čichem je možné téměř určitě rozeznati pravé silice od falšovaných. K tomu účelu se doporučuje, aby každý výrobce parfémů měl k dispozici vzorky čistých silic, podle nichž by mohl čichovou zkouškou provést porovnání.

Látky používané k falšování silic jsou:

  1. etherické oleje
  2. mastné oleje
  3. líh
  4. parafin, spermacet, vosk
  1. Falšování etherickými oleji

    Levné silice, jako kmínová, citronová, silice pomerančové kůry se porušují téměř bez vyjímky rektifikovanou terpentýnovou silicí.

    Při zkoušení využíváme vlastností terpentýnové silice, že se lehčeji a rychleji rozpouští v silném lihu, než oleje k jejichž falšování se používá.
    Tuto zkoušku lze použít též u silic anýzové, bergamotové a fenyklové.

    Silici určenou ke zkoušení třepeme s trojnásobným až čtyřnásobným objemovým množstvím silného lihu, načež necháme ustát.
    V nádobě se utvoří dvě vrstvy, nahoře alkoholický roztok terpentýnu, dole pravá silice.
    Lihový roztok odlijeme na porcelánovou misku, mírně zahříváme a po odpaření lihu obdržíme čistou terpentýnovou silici.

    Odvážíme–li před zkouškou množství k pokusu určené silice a po zkoušce čistou terpentýnovou, lze poměrně přesně stanovit množství terpentýnové silice v procentech.
    Stává se, že např. citronový olej obsahuje až 80 až 90 % terpentýnové silice.

    Zkušeným čichem lze falšování rozpoznat, jestliže rozetřeme kapku vyšetřované silice na skleněné desce nebo na dlani.

    Nejlépe dokážeme porušování etherických olejů tzv. frakciovanou destilací. Do retorty nebo křivule opatřené chladičem nalijeme asi 20 g silice a zahříváme na teplotu ležící pod bodem varu pravé silice.
    Zkoušíme–li např. bergamotový olej falšovaný terpentýnovým, zahříváme pozorně skoro až na 188° C (pod bod varu bergamotové silice); terpentinová vře při 160° C, úplně předestiluje a v retortě zbude silice bergamotová.

    Tímto destilačním pokusem lze též určitě odhalit porušení mastnými oleji (protože neprchají), a nebo falšování parafinem, voskem a spermacetem.

    Padělání levandulového oleje spicovou a levandulovou silicí, falšování růžového oleje čapínůskovou silicí, porušování skořicového oleje cassiovou silicí lze rovněž odhalit destilační zkouškou.

  2. Porušování silic mastnými oleji

    Přítomnost mastných olejů v silicích lze určit třepáním silice se silným lihem. Etherický olej se rozpustí v lihu, kdežto mastný olej zůstane beze změny. Avšak například ricinový olej se též rozpouští v lihu.

    Nejjednodušeji poznáme přítomnost mastných olejů, jestliže kápneme kapku vyšetřované silice na bílý papír, který pak uložíme na teplém místě.
    Jestliže byla silice čistá nebo byla porušena terpentýnovou silicí, zmizí skvrna beze stopy, jestliže však byl přidán mastný olej, zůstane na papíře mastná skvrna.

  3. Porušování silic lihem

    Porušování lihem určujeme buď přerušovanou destilací, přičemž se líh mezi 70 a 80° C předestiluje, nebo používáme skleněný válec rozdělený na 100 dílů.

    Do válce nejprve nalijeme zkoušenou silici až po značku 10, na to až po značku 50 dolijeme vodou. Jestliže je líh obsažen, mísí se s vodou a vrstva silice ubývá. Sahá–li silice po měření např. ke značce 7, obsahuje 3 objemy či 30 % lihu.

    Silice jsou sice též rozpustné ve vodě, avšak jen nepatrně, takže to nemá při této zkoušce prakticky žádný vliv.

  4. Porušování silic parafinem spermacetem a voskem

    Tímto způsobem se falšují zvláště husté, při vyšší teplotě tuhnoucí silice, např. anýzová, růžová atd.
    Falšování lze snadno odhalit přerušovanou destilací.
    Hořkomandlová silice bývá porušována Mirbanovou esencí. Padělání poznáme třepáním silice s alkoholickým roztokem žíravého drasla.
    Pravá hořkomandlová silice se rozpouští na bezbarvou kapalinu, kdežto Mirbanova esence se mění na nerozpustnou pryskyřici.

    Růžový olej lze bezpečně vyzkoušet na pravost přidáním stejného množství anglické kyseliny sírové; růžový olej se nemění, kdežto čapínůsková silice vydává nepříjemný zápach.

    Jedná–li se o zevrubné a spolehlivé vyšetření podezřelé silice, děje se to nejjistěji frakciovanou destilací, určením bodu varu, specifické váhy a polarizační schopnosti.
    (Zdroj: Dr. Jar. Procházka, Voňavkářství a prostředky kosmetické, nakladatel I. L. Kober, Praha 1924)